Bylo krásné ráno, když jsme se jako každý před víkendový pátek sešli na bučovickém vlakovém nádraží. Tentokrát však ne odpoledne, ale již ráno. Přišlo nás osm a jelikož jsme na nikoho nemuseli čekat, jen vlak čekal na nás, jsme se rozhodli vyrazit vstříc dobrodružstvím, které si pro nás tentokrát připravili ve Vřesovicích – jak nečekáné.
Přes jeden vagon jsme se mohli vidět s naší druhou částí družiny, již zastupovali „Slavkováci“. Bylo jich celkem dvanáct a i ti přispěli k dobré náladě.
Po nezbytné době, kdy jsme museli vyčkávat na autobus či jít pěšky do tábora, jsme konečně stanuli před „Bránou“, ta byla mimochodem o víkendu opravena do původního táborového stavu, a doplnili jsme náš stav o dva „Kyjováky“.
Hned na úvod se agenti představili a zahráli pár her na upevnění právě získaných jmen (přezdívek) kolegů do jejich paměti. Následovat měl lítý boj o chatky. Bohudík k němu nedošlo, neboť ubytování v chatkách určili vedoucí.
Po rozdělení chatek jsme se naobědvali, protože hlad se u nás netrpí a díky našemu kuchaři, je toto slovo takřka nadávka.
Následovalo přezkoušení dovedností v terénu. Konkrétně rozdělat a udržovat oheň a zvládnout přepálit provázek v určité výši. Jakmile se to zdařilo všem týmům, vyrazili na krátkou procházku, jejímž cílem se stala Nová louka. Toto půvabné místo bylo doposud na mnoha víkendovkách opomíjeno, ale jsme rádi, že jsme se tam opět mohli podívat, zvláště když zde agenti našli pár stop, které jim později pomohli najít osobu, kvůli které sem jeli.
Úkol splněn, ale odpočinout si nemohli. Tři agenti z jejich řad byli zraněni a nutně potřebovali odnést do tábora. Přižili všichni.
Po zbytek dne v případu dále nepokročili a vyplnili jej klasickými hrami na upíry nebo policajty a zloděje. Když už se mnozí chystali jít spát, v tom jeden z agentů dostal zprávu o tajném sjezdu dvou mafiánů a jejich poskoka.
Tam, kde lišky dávají dobrou noc, se všichni agenti ukryli za co jen bylo možno se skrýt a napjatě poslouchali o čem, že si to ti mafiáni vlastně povídají. Po zjištění zásadní informace, se opět pokusili nenápadně odplížit k základně, kde na ně čekala již zasloužená odměna v podobě zubního kartáčku a pokřiku: „Za 5 minut večerka.“
Druhý den byli agenti maličko rozlámáni z jejich dvoulůžkových postelí a tak dostali při rozcvičce co proto, aby na postel ani nepomysleli..
Hned po snídani se agenti připravili proniknout do nepřátelské základny, kde je čekala výhra v podobě cenných informací. Bohužel, ani jeden bezpečnostní systém mafiánů nepřelstili. Byli opravdu daleko, ale lasery nastražené po celém objektu nedokázali překonat.
V tuto chvíli to s agenty vypadalo opravdu bídně, naštěstí se objevil kuchař a obědem všem spravil náladu. Aby po vyčerpávající misi nešli znovu rovnou do tak těžkých podmínek, tak si dali jen jeden malý kondiční trénink v podobě hry, která se mohla zdát dosti podobná hře piškvorky. (Tic tac toe.) Tahle hra našim agentům šla velice dobře. Určitě prospěla také jejich logickému pochopení. Následovali další procvičovací aktivity spojené s mrštností a rychlostí.
Trénink byl zakončen snahou některé družiny najít a přinést sejf dříve než skupina druhá, případně jej získat do své moci.
Den třetí – poslední. V toto oblačné ráno si nikdo neposteskl nad tím, že má doma lepší postel. „Zajímavé“. Po krátké rozcvičce a dobré snídani, kterou byly makové, jablečné a tvarohové záviny s kakaem, jako pro pořádný agenty, se agenti vydali plnit poslední mise.
Předposlední úkol již skoro proškolených kriminalistů, bylo dostat důležitou zprávu o pobytu mafiánů z místa činu do svého tábora pomocí štafetového předávání dané správy. Dalším úkolem je konečné poražení mafie. Ta měla neskutečně kvalitní obranu svého paláce na kopci, nicméně naši agenti ji dokázali po dvou hodinách dřiny prorazit. Mafie padla, ale agenti byli příliš vyčerpaní, než aby se dokázali naplno radovat. Jediné co je povzbudilo byl vynikající oběd, po kterém následoval úklid tábora a odjezd domů.
Slavkovští agenti přislíbili účast i na dalších akcích a my je taky doufám všichni znovu rádi uvidíme.
