Pondělí 11.7. – den desátý

Budíček a rozcvička jak na vojně patří k sobě tak, jako žloutek a bílek (nic proti Štěpovi ;)). Hned po ranních povinnostech jsme vyrazili do lesa vyrobit si své „nádobíčko“ na první hru druhého týdne. Byla to golfová hole. Následně všechny družiny vyrazili na lesní hřiště, kde je čekalo 8 jamek. Jen ty greeny mohly být střiženy více na krátko.

Po obědě, jsme za pomocí nápověď vyluštili šifru a začali vyrábět vlajky, transparenty a skládat pokřiky na skandování na turnaj týmů ve fotbálku.

Po svačině jsme se stali lovci africké zvěře, kdy skupiny museli nejprve ulovit vedoucí družin a teprve potom mohli lovit vzácná zvířata aneb vedoucí.

Před večeří jsme vytáhli bílá trika a připravili si je na batikování. To za nás naštěstí udělala Anička a tak jsme se mohli nachystat na večerní diskotéku.

Neděle 10.7. Den devátý

Už od rána se všichni těšili na své návštěvy. Ale ještě než tomu tak bylo, jsme se vydali na turnaj s hodonínským táborem. Hrála se hra podobná baseballu, jen s drobnými odlišnostmi. Na to, že jsme hru vůbec netrénovali, tak jsme nedopadli vůbec zle. Na oběd jsme už byli v táboře, kde už čekalo pár netrpělivých rodičů.

Až do večeře byl v táboře celkem klid. Kdo chtěl, mohl se jít koupat, svézt se na lodičkách, skákat na trampolíně nebo si zahrát deskové hry.

Večer jsme pronášeli „indiánské dítě“ do tábora to byla poslední hra návštěvního dne.

Sobota 9.7. – Den osmý

Tradiční den na celodenní výlet.

Na ranní nástup už jsme přišli připravení, malý balíček s jídlem (kus salámu s chlebem, perník a jablko), batůžek, nějakou tu korunu a láhev s pitím. Rozdělili jsme se do tří skupin (prý podle výkonnosti) a vyrazili jsme.

1. skupina

Tábor – Osvětimany – Dlouhá řeka – Buchlov – Stupavské louky – Ocásek – Klimentek – Tábor

https://mapy.cz/s/S4g9

2. skupina

Tábor – Kameňák – Zavadilka – Cimburk – Klimentek – Tábor

https://mapy.cz/s/S4mI

3. skupina

Tábor – Čertův kámen – Zikmundovy skály – Osvětimanské skály – Trpasličí město – Osvětimany – Tábor

https://mapy.cz/s/RXSm

Všechny skupiny, bez jakýkoliv problémů, své trasy zvládly a do tábora se vrátili přibližně ve stejný čas. Ve zbytku dne jsme si zahráli badminton, fotbal a odpočívali na večerní diskotéku.

Pátek 8.7.- den sedmý

Dnešní den by se dal shrnout názvem Predátoři a dravci.

Dopoledne nás čekali Predátoři. Snad každá nás by měl rád červený ocásek značící nejsilnějšího predátora 4.stupně. Začínali jsme ale všichni na dělníkovi a museli jsme sbírat kuřátka a nosit vodu abychom získali obilí. Když už jich bylo dost, naše královna jednoho z týmu vybrala ten snědl ochucený chléb a poskočil v vývojovém (potravním) řetězci výš a mohl jít lovit další zvířata jako medvědy, skot a další. Mnozí z nás se nedostali ani na predátora 2. stupně a dost jich bylo sežráno nejvyšším neboli vyřazeno ze hry úplně.

Po poledním klidu jsme vyrazili do smrkového lesa kousek od tábora, kde jsme si měli nanosit zásoby ze šišek. Byli jsme však přepadáváni a pokud jsme o lup přišli, museli jsme obejmout strom a odříkat básničku: „Lumpové zloději, nechtě mě být, jdu si pro zásoby, musím je mít!“

Po svačině jsme vyrazili do nedalekých Vřesovic, kde na místním fotbalovém hřišti byla připravena letová ukázka dravců a sov. Dozvěděli jsme se o každém z nich nějaké informace a potom je viděli i při lovu. Na závěr jsme si mohli jednoho i potěžkat na ruce.

K večeři nás čekal Hamburger von Puff & Company.

Tento dravý a divoký den zakončila diskotéka.

Do šestého táborového dne nás začala budit hudba z reprobeden, poté se ozvalo pronikavé pískání oznamující definitivní konec noci, budíček a brzkou rozcvičku. Každá družina se rozhýbala pod přísným okem vedoucího a pak povinně přes koupelnu na dobrou, sladkou snídani. Na nástěnce se objevily výsledky z předchozích dnů, tak jsme se všichni nedočkavě šli najít, kdo je první a kdo musí zabrat. Na ranním nástupu jsme se zasmáli při vyhlášení „táborového prasátka“ (čeho moc – toho moc). Poté vedoucí dne řekl stručný popis, co nás dnes vše čeká… prý toho bude hodně. A opravdu.

Celé dopoledne zaplnila jediná hra. Na stanovištích jsme plnili jednoduché úkoly a získávali předměty nutné do dalších her toho dne. S polednem jsme zahnali hlad rizotem a konečně hodinka volna – polední klid. Sluníčko svítilo a lákalo nás k vodě, ale vedoucí jako jeden odmítali. Koupání nakonec přišlo na začátku odpoledního programu. Zde půlka tábora hrála hru stavění věží a druhá se chladila u vody. Někteří se dokonce navlékli do záchranných vest a vyrazili s pádlem na vodu. Další z mnoha her bylo překonání na netradičním dopravním prostředku – koštěti, území střežené slepými draky. Spoustu sil nám vzala běhací hra, kdy v proklatě krátkém časovém limitu jsme sbírali mince a nosili je do „domečku“. Jak začalo slunce zvolna klesat k obzoru, hráli se hry spíše logické, strategické.

Po večeři následoval neobvykle brzo večerní nástup. Dozvěděli jsme se průběžné výsledky odehraných her. Po nástupu nejmladší z nás vyrazili pod dohledem vedoucích na výlet, na Klimentek. Starší zbytek tábora vyšel o chvíli později a setkali jsme se všichni až v cíli. Zde jsme mohli obdivovat nově opravenou zvoničku, která vznikla díky úsilí několika našich táborových vedoucích. Na zpáteční cestě jsme proklouzli kolem Rmutů (tvorové, které člověk nechce ve tmě, v noci, v Labyrintu potkat). Po návratu do tábora, bylo již tolik hodin, že jsme vyčistili zuby a unavené nohy nás odnesli rovnou do spacáků. Za zvuků spícího lesa jsme proklouzli do říše snů.

Petr

Středa 6.7. – 5. den

Do ranního nástupu nic nového. Na něm jsme dostali na každého člena tři životy a začalo Casino Royall a mi mohli vyzkoušet své štěstí a získat tak více životů do hry co měla následovat. Pozdě jsme se dozvěděli, že jsme se jednotlivých soutěží nemuseli účastnit a neriskovat tak svoje životy. Zvláště po tom, co jednotlivý krupiéři prý byly ve svém oboru mistři nebo velmi šikovní podvodníci. Mnoho životů nám nezůstalo a doufali jsme, že nějaké životy přece jen ještě dostaneme.

Etapová hra měla jednoduchá pravidla. Běhat do lesa, přinést co nejcennější hnojivo na pěstování zeleniny. Vyhnout se přitom nakaženým, kteří nás zabíjeli a vyhnout se i rmutům, kteří nás infikovali. Velmi brzy bylo místo skoro neproniknutelné a mnoho odvážných se již pro další hnojivo nenašlo.

Odpoledne jsme se velmi jednoduše seznámili s potravním řetězcem a naši vedoucí museli vhodně naplánovat, kdy máme v přírodě co sbírat, abychom z toho vytěžili co nejvíce. Hrálo se celkem na tři roky a ten poslední nás začaly dokonce sužovat nějaké pohromy a naše plány tak byly skoro zbytečné.

Po svačině přijeli dva týpci z ÚDIFu (Úžasné divadlo fyziky) a předvedli nám spoustu zajímavých pokusů a společně s námi jim přišli na kloub.

Než si pro nás připravili druhou část programu, čekala nás překážková dráha. Museli jsme jednotlivé členy družiny přenést ve vlastnoručně vyrobených přenášedlech, která zároveň byla podrobena estetickému, bezpečnostnímu a technickému hodnocení.

Pak už byl program opět v režii ÚDIFu. Čekalo nás překonání laserové dráhy jako z filmu Mission Impossible. Vodní rozprašovač a plno mlhy nám pomáhalo odhalit červený paprsek a každé jeho přerušení bylo hned potrestáno varovným signálem. Poslední z nás si to prolezli až těsně před večerkou.

V údifu a v očekávání následujícího dne jsme usínali.

4. červenec – Den třetí

Dnešní den začal vcelku netradiční rozcvičkou. Za doprovodů nějaké uřvané hudby jsme předváděli, dá se říct, různé taneční kreace: různě mávali rukama, skákali a běhali do kolečka. Hudba (vedoucí dne o ni mluvil jako o nějakém hardcore-punku). No nadšení jsme z ní nebyly, ale rozcvička lepší než,  utíkat třeba na Medvědku.

Po snídani a ranním nástupu jsme dostali mapu okolí tábora, kde byla vyznačena nějaká místa. Úkolem bylo je postupně oběhnout. Na každém jsme našli ústřižek nějaké zprávy, která byla napsána nějakým opravdu divným písmem.

Hned po této hře jsme si vyzkoušeli na různých stanovištích všemožné tábornické dovednosti od zavazování uzlů, přes morseovku, až po zdravovědu a práci s buzolou.

Po obědě a poledním klidu nás vedoucí dne svolal na nástup a vedoucí družinek, byli svoláni k bráně. V tu chvíli odněkud přiletěla červená dýmovnice a ozvala se rána. Zpoza stanu vyběhli zamaskovanci (Zamaskovaní Vedoucí) a odtáhli naše vedoucí skupinek do aut a ujeli s nimi pryč. Následovala chvíle zmatku. Nikdo nevěděl, kam naši vedoucí skupinek zmizeli. Po chvilce se zbytky družin dozvěděli, jakou barevnou stopu zanechával jejich vedoucí. Tak jsme se vydali po jejich stopách. Jak jsme naše vedoucí skupinek našli, zjistili jsme, že mají zraněné nohy a ruky a my jsme měli za úkol jim poskytnout první pomoc a odnést je do tábora.  Vyhrála ta družina, která byla se svým vedoucím v táboře první.

Po svačině přišla na řadu zašifrovaná a rozstříhaná zpráva z rána. V lese byly překládací tabulky a my si mohli zapsat na ruku překlad znaků a přinést ho do své hrací skrýše. Vypadalo to lehce, ale po lese jsme neběhali pouze sami, ale i naši vedoucí, kteří když nás chytili, tak nám houbičkou překlad smazali a my museli jít znovu. Po večeři byl program volnější. Rugby, přehazka a deskové hry. Po večerce pak byla ještě nachystaná noční bojová hra s dětmi s vedlejšího tábora.

Byl to nakonec báječný den a my jsme byli rádi, že jdeme spát a můžeme se těšit na den další.

 Karel

« ‹ 2 z 2 › »