Do šestého táborového dne nás začala budit hudba z reprobeden, poté se ozvalo pronikavé pískání oznamující definitivní konec noci, budíček a brzkou rozcvičku. Každá družina se rozhýbala pod přísným okem vedoucího a pak povinně přes koupelnu na dobrou, sladkou snídani. Na nástěnce se objevily výsledky z předchozích dnů, tak jsme se všichni nedočkavě šli najít, kdo je první a kdo musí zabrat. Na ranním nástupu jsme se zasmáli při vyhlášení „táborového prasátka“ (čeho moc – toho moc). Poté vedoucí dne řekl stručný popis, co nás dnes vše čeká… prý toho bude hodně. A opravdu.

Celé dopoledne zaplnila jediná hra. Na stanovištích jsme plnili jednoduché úkoly a získávali předměty nutné do dalších her toho dne. S polednem jsme zahnali hlad rizotem a konečně hodinka volna – polední klid. Sluníčko svítilo a lákalo nás k vodě, ale vedoucí jako jeden odmítali. Koupání nakonec přišlo na začátku odpoledního programu. Zde půlka tábora hrála hru stavění věží a druhá se chladila u vody. Někteří se dokonce navlékli do záchranných vest a vyrazili s pádlem na vodu. Další z mnoha her bylo překonání na netradičním dopravním prostředku – koštěti, území střežené slepými draky. Spoustu sil nám vzala běhací hra, kdy v proklatě krátkém časovém limitu jsme sbírali mince a nosili je do „domečku“. Jak začalo slunce zvolna klesat k obzoru, hráli se hry spíše logické, strategické.

Po večeři následoval neobvykle brzo večerní nástup. Dozvěděli jsme se průběžné výsledky odehraných her. Po nástupu nejmladší z nás vyrazili pod dohledem vedoucích na výlet, na Klimentek. Starší zbytek tábora vyšel o chvíli později a setkali jsme se všichni až v cíli. Zde jsme mohli obdivovat nově opravenou zvoničku, která vznikla díky úsilí několika našich táborových vedoucích. Na zpáteční cestě jsme proklouzli kolem Rmutů (tvorové, které člověk nechce ve tmě, v noci, v Labyrintu potkat). Po návratu do tábora, bylo již tolik hodin, že jsme vyčistili zuby a unavené nohy nás odnesli rovnou do spacáků. Za zvuků spícího lesa jsme proklouzli do říše snů.

Petr