Co dodat. Čekal nás návštěvní den a dopolední hra byla více než příhodná. Naším úkolem bylo, v kotlíku co nejrychleji vymydlit celé mýdlo. Pěnu jsme někteří měli až za ušima a tak nás drazí rodičové nemuseli moc umývat.

Večer si pro nás ještě vedoucí nachystali turnaje v přehazované a fotbálku a několik lanových překážek.

Sotva se trošku sešeřilo, před jídelnou vyrostlo improvizované filmové plátno a bylo promítání doplněné i o popcorn.

Tradiční program.

Tři skupiny. Tři cíle o třech obtížnostech – Buchlov, Cimburk, Zikmundovky. Vše se obešlo bez potíží a všichni došli

Po výletě nám ještě zůstalo dost síly na Mafii, kdy se každá družina snažila získat co největší výpalné na „ochranu! Svého obchodu, před ostatními mafiemi.

Den začal jako každý jiný, ale nakonec byl plný zajímavého programu.

Převážení družiny pomocí vorů, které představovali dva nejmenší členové družiny. Hledání čísel od 1 do 50 štafetově. A to bylo z normálu všechno skoro všechno.

Přijela k nám totiž záchranka. Tábor byl rozdělen na tři části a každá nejprve absolvovala trošku teorie první pomoci, ale především jsme si hned vše vyzkoušeli. A ve druhé části Kika měla otevřenou zlomeninu holenní kosti a dokonce ji z ní stříkala krev. Na první pohled skutečné zranění, naštěstí už na ten druhý, kdy se Kika smála, bylo jasné, že je to jen velmi dobře maskovaná rána.

Sotva jsme skončili před svačinou, už se v jídelně chystalo vystoupení věhlasného kouzelníka Šmeliho, který z ničeho vytahoval hrdličky, králíka a z bezedné krabice několik budíků, šátků a spoustu dalších věcí, které tam rozhodně vidět nebyly. Drobná kouzla s kartami, šátky míčky. Rozhodně to stálo za to.

Po večeři ještě zbyl čas na hledání hada a probíhání do tábora pod palbou papkoulí.

Večer jsme obdrželi papír a barvičky jen ty, které byly na ostrově, co jsme předcházející den získali. A měli jsme namalovat krajinu, kterou asi Vláďa a Vincek uviděli, když poprvé náhledy do Země nikoho.

Speciální poděkování patří Městu Bučovice, které nám přispělo částkou 15.000Kč na zdravotníky. Děkujeme.

Ráno, výšlap na Horu sv. Klimenta. Na cestě „tam nahoru“ jsme se museli schovávat, abychom nebyli odhaleni probíhajícími zvědy.

Po obědě jsme si zahráli běhací Člověče, nezlob se! a několik štafet s balónky plné vodou a hru s krásným názvem – Namoč se co nejvíc. Nic těžkého. 6 stanovišť, na každém kostka a hrníček. Hodím liché, musím se polít a běžet dál. Hodím sudou? Jen běžím dál. A tohle celé štafetově. Naši vedoucí to ovšem měli trošku složitější. Kdykoliv hodili lichou, tak se polili a museli se o jedno vrátit. Jo, nasmáli jsme se.

Po sváči jsme běhali po lese, hledali jednoduché obrázky a snažili se vybraným umělcům z družstva popsat co jsme viděli a oni to museli namalovat.

Po véči pak nastal boj o nadvládu na jednotlivými ostrovy, kterou jsme získali větším množstvím našich papkoulí trefených do ostrovu. Některé ostrovy byly pojmenovány podle barev a co to znamenalo, jsme se dozvěděli až následující den.