Pátek 14. července

Pro vedoucí družinek čtvrtek neskončil a už měli pátek. Každou hodinu po večerce museli k ohništi za druidem, který jim oznámil, zda je či není vhodný čas, vydat se na poslední cestu a zasadit posvátný strom Elcrys. Byla to pro ně těžká noc. My ostatní jsme vstávali až na budíček. Po něm jsme se dozvěděli o krušné noci vedoucích a o obálkách s úkoly, které získali nad ránem od druida. Každá byla určená k otevření v přesně stanovený čas. Prvním úkolem bylo zajistit úrodnou zeminu pro sazenici. Dalším bylo zajistit dostatečný objem v lahvích pro vodu na zalití a připravení tří darů pro druida. K němu jsme se dostali po šifrované stezce. U druida jsme se museli očistit od všeho zlého, naplnit hrnek po vzácného tvora, seskládat zvířatko a hlavně připravit díru na zasazení. Jakmile jsme to še zvládli, hromadně jsme zasadili Sedm sazenic nového Elcrysu.

Odpoledne nás čekalo vyhlášení nejlepší družiny a nejčistotnějších táborníků. Družiny za své dvoutýdenní snažení získali spoustu odměn a trvalo jim skoro hodinu, než to všechno spravedlivě rozdělili mezi své členy.

Večer pak zakončil slavnostní táborák a s ním bylo definitivně jisté, že konec tábora je na spadnutí.

Čtvrtek 13. července

Dopoledne jsme vyrazili do velmi chráněného území. Čekali jsme nějaká tajůplná zvířátka, ale co jsme našli nás překvapilo. Měli jsme si dobře zapsat jejich chování, abychom je později dokázali podle názvu správně přiřadit. Mezi zvířátky jsme tak nalezli např. Obočnatce tetovaného, Nenažrance tykadlového, Chuchvalec nenápadný, Děsivce roztomilého aj.
Do oběda jsme ještě stihli jako slepičky vyzobat spoustu žížal.

Po obědě nás čekala další bojovka. Měli jsme proniknout do hlídaného území, ukradnout tam palivo označené naší barvou z reaktoru a opět proniknout ven bez dopadení. Hrála se dvě kola. To první se nám proti vedoucím a vedoucím družin dařilo dobře. Při druhém kole úž to bylo těžší, což se projevilo tím, že žádné z družin se nepodařilo vynést všechno palivo.

Po svačině jsme vyrazili na mezitáborové klání ve Famfrpálu do tábora Hodonína. Každý tábor seskládal tři týmy (nejstarší, nejmladší a to mezi tím) Hrálo se celkem 6 zápasů a výsledek 3:3 na zlatonky, ale na celkové skóre jsme zvítězili.

Po večeři se vedoucí družinek vytrousili do lesa a zbytku družin bylo řečeno, kterého vedoucího mají najít a dovést zpět. Když už jsme vedoucího našli, zjistili jsme, že je „zraněn“ a my ho musíme ošetřit a dopravit opatrně zpět do tábora.

Středa 12. července

Na tento den připadly čtyři etapové hry. Dopoledne nás čekal průchod přes pevnost Pykon. Museli jsme projít šesti uzamčenými branami. Každá se dala otevřít pouze jedinečným kódem. Ty byly vždy u předcházející brány. Takže pokud jsme neuspěli, museli jsme se vrátit a zkusit štěstí s novým kódem. Hra byla hodně o štěstí. Po průchodu jsme se dostali ke skále, po které jeden z nás musel slaňovat dolů a symbolicky uzamkl východ z Pykonu. Hra se trošku natáhla a tak se posunul i oběd.

Chvíli po něm jsme se vydali přes území trolů. Celá družina se musela proplížit územím, které bylo protkáno spoustou provázků a na nich rolničky. Každý dotyk byl potrestán penalizací. Mezitím ostatní družiny hráli fotbal a přehazku.

Následoval štafetový běh. Družina byla postupně rozdělena na cestě na Klimentek. Prvnímu nejstaršímu, který začínal u studánky, byl naplněn igelitový pytel a do něj udělána dírka. Tu jsme nesměli ucpat a co nejrychleji se dostat k druidovi. Ten nám za odměnu předal sazeni nového Elcrysu.

Večer byla diskotéka, ale ne obyčejná. Každý z nás měl na sobě číslo a vedoucí družiny museli najít správná čísla a od nich dostali část kódu.

Úterý 11. Července

Hned po snídani jsme vyrazili do nedalekých Osvětiman. Získali jsme černobílý obrázek a měli najít šest kousků krvácejícího ohně. Bohužel nápovědu v podobě obrázku jsme nikdo nevyluštili a tak jsme pročesávali celý městys a postupně nacházeli jednotlivé kousky na významných místech obce.

Po obědě jsme se proměnili na Noeho a jeho skupinu, která se snaží zachránit co nejvíce párů živočišných druhů. Když jsme nějaké zvíře ulovili, mohli jsme se s ním vrátit na archu nebo lovit další. To jsme se ale vystavili nebezpečí, že nás chytí zástupce jiného klanu a pokud by měl vyšší hodnost, museli bychom mu předat všechna ulovená zvířata.

Po svačině přijeli dobrovolní hasiči ze Žeravic. Ukázali nám jednotlivé typy hasících přístrojů a následně jsme si mohli vyzkoušet jejich použití včetně hašení ohně a následně i stříkání z hasičského auta. Ten kdo po skončení byl suchý byl velmi podezřelý, že se ukázky neúčastnil.

Po večeři byl náš tábor obsazen skupinou teroristů, kteří bránili kódy ke zničení nastražených výbušnin. Nebylo radno být zasažen či polapen teroristou. Museli jsme pak poslouchat rozkazy teroristy v podobě posilovacích cviků, odříkání nesmyslné básničky, úklid tábora apod. Tuhle hru užili nejen děti, ale i vedoucí, kdy mnozí z nich svou roli brali velmi vážně.

Pondělí 10. července

Při nástupu na hru jsme zjistili, že každé družině chybí dva nejmladší členové. Následně jsme se dozvěděli, že byli uneseni a pokud je chceme zachránit, musíme se rychle vydat po stopách. Poslední část cesty byla značená botami unesených dětí a vedla přes bobří hráz. Hráz byla sice pevná, ale každý neopatrný krok byl potrestán šlápnutím do bláta nebo do vody. Všechny děti byly úspěšně zachráněni.

Po obědě jsme se stali obchodníky a měli jsme vydělat co nejvíce. Mohli jsme obchodovat i s překupníky, ale riskovali jsme, že nás chytí policie a všechno nelegální zboží nám zabaví.

Po svačině jsme vyrazili do Vřesovic do školy, kde bylo v tělocvičně postavené mobilní planetárium. Byli jsme rozdělení na mladší a starší a každá skupina zhlédla jiný dokumentárně vzdělávací film.

Večer přišla bouřka a tak nám naštěstí zůstalo trochu volného času pro vlastní zábavu.

Neděle 9. července

Tento ten byl v očekávání mnohých, především pak dětí. Návštěvní den. Než ovšem nastal, družiny dostaly za úkol vybudovat úkryt, který byl symbolizován mandalou. Každý člen družiny měl omocí přírodního materiálu vyzdobit svůj díl.

Ještě nebylo ani po obědě a už tu byly první návštěvy.

Po večeři, když už jsme byly opět všichni, se začalo připravovat před jídelnou překvapení – kapela Hodní kluci. Na place dováděli nejen děti, ale zapojili se i vedoucí. Škoda že se musí dodržovat noční klid, jinak by tam kluci hráli do rána.

Sobota 8. července

Sobota je již tradičně vyhrazená celodennímu výletu. Nejinak tomu bylo i letos.

Opět tři skupiny dle věku.

1. nejmladší
Trasa: Pilařka (aneb Čertův kámen) – Zikmundovy skály – Osvětimanské skály – Trpasličí město – U srubu – koupání u tábora

2. střední

Trasa: Vřesovice – Kameňák – Koryčanská kaple – Moravanské lůky – U kříža – Cimburk – Kazatelna – Hora sv. Klimenta – koupání u tábora

3. inventář
Trasa: Hora sv. Klimenta – Ocásek – Buchlov – Buchlovice – Sovín (Smraďavka) – Osvětimany – koupání u tábora

Všichni co se vydali na cestlu se zdrávi navrátili.

Večer jsme zakončili táborákem a opékáním špekáčků

Ráno. Deštivo. Strach, že program bude narušen. Naštěstí umoudřeno, vymeteno.

Pozooooor Bengáááá!! Kdo byl přichycen, ten byl odvlečen aneb přijel předváděcí vůz od Pomáhat a chránit a krátké povídání a ukázka vybavení .

Odpoledne už parno, tak hurá na vodní hry. Vyslíct, přeplavat oblíct – to hovoří za vše. Následně lov vodních jelenů. Moc jich uloveno nebylo, za to jeleni se málem změnili na lední medvědy. Horký čaj je však rozehřál.

Večer začla ta pořádná bouřka. Etapa odložena. Zábava volná i společná.

« ‹ 13 z 24 › »

Čtvrtek 6. července

Dopoledne jsme se na skok opět podívali na prérie. Museli jsme ulovit co nejvíce bizonů. Žádná sranda. Když byl bizon poraněn, rozzuřil se a snažil se nás „zabít“. Pokud se nám ho podařilo skolit několika ranami, padl na zem a mi ho mohli odnést do tábora. To by nebylo nic divného. Ale slunce na prériích je příliš silné a mi se museli v pravidelných intervalech vracet na základnu a než se stihli vrátit k našemu úlovku, už nám ho mohla vyfouknout jiná družina. Několikrát se i stalo, že jsme o kořist přišli pár metrů před cílem.

Po obědě již tradiční focení účastníků do našich památníčků.

A pak už hurá na Sedánek offroad. Museli jsme zdolat trasu velmi pestrým terénem. Nikoliv během, ale sedem. Jelikož jsme trasy zvládli rychle, volný čas jsme vyplnili silovou přetlačovanou dvojic.

Po svačině se družiny vydaly na zkoušky míření. Každého člena čekala jedna. Mezi tradiční – vzduchovka, luk, střelba na koš přibyla čára, ruské kuželky a další.

Po večeři už na nás čekalo místní MHD. Přes tábor jezdilo šest autobusových linek a každý člen měl určenou nástupní stanici a místo kam se musel dostat. Někdy bylo náročné vystoupit na správné stanici, neboť spolucestující rozhodovali o tom, jestli se bude zastavovat, jestli můžeme vystoupit či nastoupit. Nakonec většina přeci jen dorazila tam, kam měla.

Do večerky už jsme si mohli připravit oddechový program dle vlastní vůle.

« ‹ 5 z 22 › »

Středa 5. července

Dnešní hry nás zavedly do různých dob. Nejprve jsme nakoukli do Matrixu a doufali, že právě my budeme ti vyvolení. I když se třem podařilo projít Matrixem, nikdo nebyl vyvolený. Tuhle hru nikdo nevyhrál.

První odpolední hra byla silová. Družina měla za úkol členy druhé družiny v táhnout do svého kruhu. Ti se ovšem drželi zuby nehty stromů a a ne a ne se pustit.

Sotva jsme slupli sváču, už jsme se ocitli na dalekém západě a stali se pošťáky a doručovali dopisy, balíky a telegramy a snažili se vydělat co nejvíce peněz za jejich donášku.

Jelikož etapovka dnes měla býta až při setmění, měli jsme mít podvečer volnější a každý ho mohl vyplnit podle své chuti. Někdo fotbálkem, trampolínou, přehazkou, či čtením knihy. Ale co čert nechtěl, naše volno narušil déšť. A v ohrožení byla i etapovka. Nakonec jsme nasadili gumáky vzali pro jistotu pláštěnku a baterky a vyrazili jsme. Hra se trošku protáhla, neboť družinky chodili vyluštit zprávu samostatně, a tak se někteří dostali do spacáčku až po večerce. Stálo to ale za to. Následovali jsme cestu ze svíček a přišli do skruže, kde nás čekal veliký Codex a museli jsme vyluštit již dříve nalezenou kódovanou zprávu.

« ‹ 4 z 23 › »