Středa 6.7. – 5. den

Do ranního nástupu nic nového. Na něm jsme dostali na každého člena tři životy a začalo Casino Royall a mi mohli vyzkoušet své štěstí a získat tak více životů do hry co měla následovat. Pozdě jsme se dozvěděli, že jsme se jednotlivých soutěží nemuseli účastnit a neriskovat tak svoje životy. Zvláště po tom, co jednotlivý krupiéři prý byly ve svém oboru mistři nebo velmi šikovní podvodníci. Mnoho životů nám nezůstalo a doufali jsme, že nějaké životy přece jen ještě dostaneme.

Etapová hra měla jednoduchá pravidla. Běhat do lesa, přinést co nejcennější hnojivo na pěstování zeleniny. Vyhnout se přitom nakaženým, kteří nás zabíjeli a vyhnout se i rmutům, kteří nás infikovali. Velmi brzy bylo místo skoro neproniknutelné a mnoho odvážných se již pro další hnojivo nenašlo.

Odpoledne jsme se velmi jednoduše seznámili s potravním řetězcem a naši vedoucí museli vhodně naplánovat, kdy máme v přírodě co sbírat, abychom z toho vytěžili co nejvíce. Hrálo se celkem na tři roky a ten poslední nás začaly dokonce sužovat nějaké pohromy a naše plány tak byly skoro zbytečné.

Po svačině přijeli dva týpci z ÚDIFu (Úžasné divadlo fyziky) a předvedli nám spoustu zajímavých pokusů a společně s námi jim přišli na kloub.

Než si pro nás připravili druhou část programu, čekala nás překážková dráha. Museli jsme jednotlivé členy družiny přenést ve vlastnoručně vyrobených přenášedlech, která zároveň byla podrobena estetickému, bezpečnostnímu a technickému hodnocení.

Pak už byl program opět v režii ÚDIFu. Čekalo nás překonání laserové dráhy jako z filmu Mission Impossible. Vodní rozprašovač a plno mlhy nám pomáhalo odhalit červený paprsek a každé jeho přerušení bylo hned potrestáno varovným signálem. Poslední z nás si to prolezli až těsně před večerkou.

V údifu a v očekávání následujícího dne jsme usínali.

4. červenec – Den třetí

Dnešní den začal vcelku netradiční rozcvičkou. Za doprovodů nějaké uřvané hudby jsme předváděli, dá se říct, různé taneční kreace: různě mávali rukama, skákali a běhali do kolečka. Hudba (vedoucí dne o ni mluvil jako o nějakém hardcore-punku). No nadšení jsme z ní nebyly, ale rozcvička lepší než,  utíkat třeba na Medvědku.

Po snídani a ranním nástupu jsme dostali mapu okolí tábora, kde byla vyznačena nějaká místa. Úkolem bylo je postupně oběhnout. Na každém jsme našli ústřižek nějaké zprávy, která byla napsána nějakým opravdu divným písmem.

Hned po této hře jsme si vyzkoušeli na různých stanovištích všemožné tábornické dovednosti od zavazování uzlů, přes morseovku, až po zdravovědu a práci s buzolou.

Po obědě a poledním klidu nás vedoucí dne svolal na nástup a vedoucí družinek, byli svoláni k bráně. V tu chvíli odněkud přiletěla červená dýmovnice a ozvala se rána. Zpoza stanu vyběhli zamaskovanci (Zamaskovaní Vedoucí) a odtáhli naše vedoucí skupinek do aut a ujeli s nimi pryč. Následovala chvíle zmatku. Nikdo nevěděl, kam naši vedoucí skupinek zmizeli. Po chvilce se zbytky družin dozvěděli, jakou barevnou stopu zanechával jejich vedoucí. Tak jsme se vydali po jejich stopách. Jak jsme naše vedoucí skupinek našli, zjistili jsme, že mají zraněné nohy a ruky a my jsme měli za úkol jim poskytnout první pomoc a odnést je do tábora.  Vyhrála ta družina, která byla se svým vedoucím v táboře první.

Po svačině přišla na řadu zašifrovaná a rozstříhaná zpráva z rána. V lese byly překládací tabulky a my si mohli zapsat na ruku překlad znaků a přinést ho do své hrací skrýše. Vypadalo to lehce, ale po lese jsme neběhali pouze sami, ale i naši vedoucí, kteří když nás chytili, tak nám houbičkou překlad smazali a my museli jít znovu. Po večeři byl program volnější. Rugby, přehazka a deskové hry. Po večerce pak byla ještě nachystaná noční bojová hra s dětmi s vedlejšího tábora.

Byl to nakonec báječný den a my jsme byli rádi, že jdeme spát a můžeme se těšit na den další.

 Karel

« ‹ 1 z 2 › »

3. července – Den 2.

Ranní píšťalka ohlašující budíček nás přivítala do deštivého dne. Pršelo docela dost a tak jsme měli obavy, co se bude dít. Naštěstí déšť ustal ještě před snídaní.

Jelikož to bylo naše první probuzení na táboře, tak nám vedoucí odpustili rozcvičku, což bylo super. Ke snídani, kde jsme slupli makovec a zapili kakaem, následovalo první bodování úklidu a ranní nástup v našich nových tričkách.

Na nástupu jsme se seznámili s celodenním programem a pravidly první dopolední hry.

Byli to Písmožrouti. Naším úkolem bylo sesbírat písmena, rozházená po lese. Složit z nich a přečíst zprávu. To by nebylo nic těžkého, kdyby zde s námi nebyli Písmožrouti, kteří nás o ně okrádali.

Kuřátko s rýží zaplnilo naše bříška do poledního klidu. Hned na to jsme museli seskládat starodávnou mapu, která nebyla úplná. Chybějící dílky byly ukryty na určitých místech v lese a musely se pro ně postupně vydat dvojčlenné týmy jednotlivých skupin. Členové družinek, kteří zrovna nezískávali chybějící části mapy, vytvářeli týmovou vlajku.

K večeru jsme si zahráli Rušičku. Naším cílem bylo v herním prostoru uloupit co největší množství peněz, které byly potřebné k následujícímu úkolu. Pro peníze jsme běhali do skladiště střeženého skladníky a náš lup jsme si nosili do skrýší. Jakmile jsme vykradli celé skladiště, nezbývalo nic jiného, než vykrádat skrýše ostatních skupinek. Za získaná platidla jsme si mohli u obchodníka nakoupit jednotlivé dílky na výrobu rušičky. Výtvory byly opravdu originální.

Den jsme završili večerním nástupem. V tu chvíli se vždy dovíme, která družina si jak vedla při jednotlivých hrách a kdo byl ten den nejlepší. Pak už jen chvilka volna, osobní hygiena a hurá do spacáčku s myšlenkami, copak si asi tak pro nás vedoucí přichystali na další den.

 Jiřík

2. července – Den první

Nervozita na maximu. Máme všechno? Sraz je na nádraží? V 9:30?

Hurá autobus jede a trefil na poprvé.

První den je takový seznamovací. Čekala na nás malá procházka po okolí, abychom při hrách věděli, kam máme zamířit. Následně jsme obíhali 6 vedoucích, kterým jsme řekli jméno. Když nás měl vedoucí ve svém tajném seznamu, obdrželi jsme symbol družiny. Pak už jen stačilo najít všechny členy se stejným symbolem a družinky byly na světě. Během toho všeho vyrostlo na tábořišti teepee. Doufáme, že v něm budeme všichni spát.

Pod vedením zkušeného ohniváka Šimona jsme postavili pyramidu. Slavnostní oheň, při kterém jsme obdrželi táborová trika, zakončil první parní den. Do spacáků jsme zalézali v doprovodu blesků a hromů a v očekávání co přinese další den.